Železniční areál nádraží Rakouské severozápadní dráhy byl součást velkého železničního projektu z let 1867-1873, který vytvořil síť 800 km železnic mezi Vídní a Děčínem a ve východních Čechách. Rakouská severozápadní dráha byla později i vlastníkem Rakouské severozápadní paroplavební společnosti, takže logisticky zajišťovala spojení od moře po Labi přes Čechy na Dunaj dále na Balkán. Ve své době byla největším investorem v Děčíně.
V Děčíně k síti Rakouské severozápadní dráhy patřilo část kolejí v Děčíně-Horním Žlebu s železničním mostem přes Labe v Loubí, tunely pod Kvádrberkem, drážní těleso z Loubí k tzv. „východnímu nádraží“, kde byla místní centrála společnosti, dále do vnitrozemí po pravém břehu Labe přes Boletice, tunelem u Nebočad ve směru na Lysou nad Labem a Nymburk. Součástí sítě bylo i zbořené nádraží v Praze-Těšnově.
Vybudování děčínského „dolní“ dnes spíše „východního“ nádraží v letech 1873-4 si vyžádalo velké terénní úpravy, při nichž dělníci museli přemístit cca. 500 000 kubických metrů zeminy a 60 000 štěrku. Kromě honosné výpravní budovy zde vyrostly, celnice, sklady, opravny, v areálu nádraží byly položeny koleje o celkové délce 24 km.
Po 35. letech samostatného provozu došlo v roce 1909 k zestátnění firmy, což přirozeně znamenalo řadu provozních změn v organizaci železnice. V Děčíně vznikl velký komplex majetku železnice tvořený původně ze čtyř rakouských soukromých drážních společností, který po roce 1945 rozšířil i majetek původně saské dráhy. Děčínskému východnímu nádraží byla přisouzena role obslužného nádraží pro přístav v Děčíně-Loubí a odstavného nádraží na čekající vlaky v trase po pravém břehu Labe směrem do Německa.
Ke stažení
Historie Rakouské Severozápadní Dráhy (PDF 30,9 MB)
(V. Pažourek, obl. muzeum Děčín)